2.ročník

Buddhismus

Základní údaje:

- zakladatel: Gautama Buddha

- nábožensko-filozofický systém, který byl vytvořen v 5.stol.př. n. l. v severovýchodní Indii

- nejrozšířenější světové náboženství, vyznává přibližně 230-500 milionů lidí

- označováno jako ateistické nábož., což není přesné, jelikož v nejstarších textech se vyskytuje spousta božstev

- K pochopení pojmu buddhismus je nutné si uvědomit, že tento termín přijali buddhisté teprve nedávno. V théravádových zemích je buddhismus, tedy Buddhovo učení, nazýváno jako sásana - učení. V Tibetu je nejčastěji používán termín nangpä čhö - náboženství zasvěcených, v Číně fo-ťiao - Buddhovo učení, v Japonsku bukkjó - Buddhovo učení, či méně častěji bucudó - Buddhova cesta. Ještě v 19. století nebyl mezi stoupenci různých směrů buddhismu rozšířen pocit příslušnosti k buddhismu jako univerzálnímu náboženství, které nesdílelo ani jednotné označení. Poprvé bylo použito slovo Boudhism v Oxfordském slovníku angličtiny v roce 1801. Až v roce 1816 se změnilo na Buddhism ve větě v článku z časopisu Asiatic Journal. V roce 1829 bylo vydáno první dílo v angličtině, v jehož názvu se vyskytovalo slovo buddhismus, i když s jedním d, byla to kniha od Edwarda Uphama The History and Doctrine of Budhism (Dějiny a učení budhismu). Teprve v průběhu 19. století začali mniši různých buddhistických tradic hovořit o jediném buddhismu jako univerzálním náboženstvím, aby odvrátili útoky křesťanských misionářů a koloniálních úředníků. Je paradoxní, že vůbec první pokus o sjednocení buddhismu učinil buddhista ze západu plukovník Henry Steel Olcott

Členění vychází z pozdější tradice buddhismu. Starší buddhistické školy toto dělení neznají.

Členění:

Théraváda

- nauka starších, která se opírá o Buddhovy rozpravy v zachovalém jazyce páli

- theraváda je jediná z tzv. starších škol, která se zachovala do dnešní doby

- někdy se theraváda označuje jako hínajána, ale je to sporné

- tento směr je rozšířen v oblastech Srí Lanky, Barmy, Laosu, Thajska a částí Vietnamu a Malajsie

Hínajána

- neboli malý vůz

- základem je vyhnout se jakémukoliv ublížení jiné bytosti

- hínajína se uvnitř dělí na učení:

* Šravaků

* Pratjéka Buddhů

Mahájána

- neboli velký vůz

- zdůrazňuje ideál bódhisattvy

- součástí Marjány je i zenový buddhismus

- tento směr je rozšířen především v Číně, Japonsku, Korei a větší části Vietnamu

Vadžrajána

- někdy se používá výraz tantrický buddhismus je to forma buddhismu spojována především s tibetským buddhismem

- nejvyšší učení vadžrajána je skryto v „posvátných“ textech tantrách

- vnitřně se člení na:

* vnější tantry:

* Krija

* Charja

* Joga

- vnitřní tantry:

* Mahajoga

* Anujoga

* Atijoga

- základem tohoto směru je využití všech možných nástrojů na cestě k osvícení

- dnes je praktikována především na území Tibetu, Nepálu, Bhútánu, Mongolsku a některých částí Indie, Číny a Japonska. V současnosti se rychle rozšiřuje zejména na Západě (prakticky celá Evropa i Amerika), za nejrozšířenější lze považovat školy Karma Kagj  a Dzogčhen.

Hinduismus

Hinduismus – tradiční indický filozofický a religionistice koncept

Božstva: Kršna, Ráma, Šiva, Ganéša

- Hindové vidí život jako koloběh, který se opakuje, má svámi (učitel) a guru (duchovní vůdce), je to víra v 1 boha sanáta dharma (řád, věčný zákon), mají svůj tzv. varna;kasta (barva)

- ten dělí společnost:

1. tř. - nevyšší - kněží, brahmánové

2. tř. - válečná

3. tř. - kupecká, rolnická

4. tř. - nádenická

Cílem: osvobození z koloběhu

Spisy: védy (upanišad, brahmán)

Rgvédy, Samavéd, Jandžurvéd, Atarvavéd = sbírka modliteb a hymnů

Upanišady: védánty, zdůvodňující myšlení podle hinduistické zde nauka o sansáře (stěhování duší) a karmonu

Bhavadghíta: rozmluva na bojišti mezi pánem Šrí Kršno (největší osobnost božství) a Ardžunou (jeho důvěrný přítel a ctitel), poučuje ho o učení seberealizace

ahinsá (nenásilí) → na základě této filosofie nemají hinduisté zabíjet jiné tvory → proto ctí
některá zvířata (krávy, hady, opice), stoupenci tohoto učení jsou
džinisti – chodí bosí, nosí masku
sikhové – válečníci, mají přijímení singh (lev)

Kršna – hinduistický bůh, 8 avátar (vtělení) nejvyššího boha Višnua

Zdůrazňuje: bhakti (osobní lásku, oddanost)

-převládá mimo Indii také v Nepálu a na Mauriciu, významné menšiny najdeme v Bangladéši, na Srí Lance, v Surinamu, Guyaně, Malajsii, na Fidži, Trinidadu a Tobago, v Indonésii a v Jihoafrické republice. V Evropě žije cca. Půlmilionová hinduistická komunita ve Spojeném království. V Čechách se podle posledního sčítání lidu hlásí k hinduismu 767 lidí a dalších 294 se hlásí k hnutí Hare Kršna.

Sikhismus

Sikhismus je co do počtu stoupenců páté největší náboženství světa. Toto náboženství pochází z Indie z oblasti Paňdžábu. Jeho stoupenci se dají rozpoznat podle turbanu, dlouhých vousů a ocelového náramku, který nosí na ruce.

Hlavní sikhský chrám Gurudvara se nachází v Amritsaru. Nazývá se Zlatý chrám. Je celý ze zlata.

Definice

Sikh je ten, kdo věří:

-          v jednoho nejvyššího boha

-          v 10 guruů, od Guru Nanaka až po Guru Gobind Singha

-          Guru Granth Sahib, posvátná sikhská kniha

-          svatý křest

Učení sikhismu

Guru Nának je zakladatelem této víry, představuje základy myšlení Sikhů, které rozděluje do třech požadavků: Naam Japo, Kirat Karni a Wand kay Shako, které rozjímá o svatém jménu Waheguru.

Sikhismus má několik viditelných rysů, jimiž se odlišuje od jiných světových náboženství. Guru Granth Sahib (posvátná kniha) není jen svatá kniha, nýbrž sbírka učení guruů a je pokládána za posledního, věčného guru. Sikhové si z této svaté knihy berou různá ponaučení do budoucího života, je to pro ně takříkajíc základní příručka pro život.

Následovníci, se svými turbany a nestříhanými vlasy, jsou hrdí a rozhodně pyšní na svou odlišnost od ostatních. Jejich oděv vyjadřuje respekt k Bohu, čímž se liší od následovníků jiných náboženství. Pokud nepatříte k Sikhům, i tak se můžete účastnit různých shromaždění a můžete se s nimi modlit. Jejich denní modlitby zahrnují také modlitby za celé lidstvo. Sikhové usilují o jednotu s Bohem, jejich život je založen na poctivé a tvrdé práci, lásce ke všem lidem a službám lidstvu. V určitých situacíh je pro Sikhy nutné přijmout roli vojáka a bránit sebe a všechny ty, kdo se nemohou bránit sami.

Dějiny sikhismu

Dějiny sikhismu sahají ke Guru Nánakovi (1469–1538), zakladateli sikhského náboženství. Začal učit kolem přelomu 15. a 16. století, a když mu bylo 28 let, rozhodl se odejít z domova, aby mohl dalších 25 let šířit své učení. Před svou smrtí Nának položil před Léhnu, jednoho ze svých žáků, pět mincí z mědi, kokosový ořech a k zemi se mu uklonil. Tím s ním podle sikhů duchovně splynul. Takto se také nauka předávala až k desátému guruovi, který za svého nástupce určil knihu Granth, později známou jako Guru Granth.

Symboly sikhismu

Věřící lidi můžema poznat podle těchto 5 symbolů:

• mají nestříhané vlasy,
• hřeben,kterým mají vlasy sepnuté
• náramek
• meč
• krátké kalhoty

Džinismus

-někdy též džainismus

- je neortodoxní systém indické filosofie, který vznikl jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém. Zakladatelem džinismu byl v 5. st. př.n.l. Vardhamána Mahávíra, přezdívaný Džaina

Počátky džinismu

Kolem roku 540 př. Kr., ve věku 28 let, opustil Mahávíra svou, snad bohatou, rodinu jež patřila k sektě, která svým způsobem přikazovala ukončení života sebevraždou a tak jeho rodiče skončili i svůj život dobrovolným vyhladověním a on pod dojmem těchto událostí se vzdal světských radostí a dvanáct let žil jako asketa z almužen, putoval a meditoval. Když mu bylo 40 let, dosáhl vševědoucího osvícení. Od té doby zasvětil Mahávíra celý svůj život předávání znalostí a během 72 let kázal své náboženské přesvědčení (ve své době na 14 000 přívrženců). Každý je zodpovědný, říkal, za svou spásu a může ukončit cyklus opakujících se zrození. Džinismus začali propagovat Mahávírovi žáci. Věřili, že Mahávíra je dvacátým čtvrtým z Tírthankarů, tj. vykupitelů, kteří se pravidelně zjevují na zemi. Texty, které jsou podstatou náboženství, byly zachyceny v písemné podobě až mnohem později, v 5. stol.

Poselství džinismu

Základní myšlenkou džinismu je nenásilí (ahinsá).

Jeho projevem je respektování veškerého života: lidí, zvířat, rostlin.

Učení je praktického rázu, kdy se člověk skládá z:

džívy - individuální, oživená duše, ve které jsou vlohy k vševědoucnosti, mravní dokonalosti a věčné blaženosti,

adžívy - neoduševnělé hmoty; materialistická část pro chod organismu (vnější)

karmány - pojítka mezi džívou a adžívou, prostřednictvím nichž se zdokonalujeme a zároveň je nutné udržovat adžívu a džívu v souladu.

Základní 4 sliby džívy:

nebrat co není darováno - Asteja

nelhat (nevést nepravdivé řeči) - Satya

zříci se světské rozkoše - Brahma-Čarjá

nezabíjet nic živého, tj. nezabít ani neobtěžovat žádné zvíře (přecezovat pitnou vodu pro odstranění drobných živočichů, nosit závoj, abychom nevdechli hmyz atp.) – Ahinsá

Důležitá je také Anekantavanda, zásada mnohostranného pohledu na svět, pramenící v podstatě z Ahinsy, protože nepotlačujeme ani (jiné) pravdy.

Někteří mniši mají přes ústa pruh látky, jiní před sebou při chůzi nebo před usednutím zametají jen proto, aby neusmrtili ani toho nejmenšího tvora. Všichni džinisté jsou vegetariáni. Nemohou vykonávat určitá povolání, nemohou např. obdělávat půdu jako rolníci, kteří při své práci mohou poranit zvířata. Mniši a mnišky vytvářejí komunity, v jejichž čele stojí učitel. Živi jsou z almužen. Skládají slib čistoty a chudoby. Nesmějí lhát ani krást. Věřící navštěvují chrámy, kde se modlí a obětují Džinnům (osobám, které dosáhly dokonalosti) jídlo, parfémy, květiny nebo peníze. Sedí u nohou sochy, přednášejí hymny a čtou Písmo. Důraz je kladen i na meditaci. Jednou za dvanáct let se džinisté shromažďují u sochy mudrce Bahubaliho, který završil reinkarnační cyklus. Je to elitní menšina stoupenců, jež dnes čítá na 3 miliony lidí, a její známé sekty jsou např.: bíle odění, vzduchem odění atd. Velké úctě mezi Džinisty se těší kromě mužských řádů také řády mnišek.